Chvíle duhy

Před deštěm se nebe umaže
sivými mraky od sazí
blankyt na chvilku vymaže
a slunce se někam odplazí

Když déšť náhle ustal
v chrámu nebe
kdosi zapálil svícen duhy,
jež hoří sedmi barvami
však jeho oblouková ramena
se za chvíli,
jako vše živé nadobro vytratí

den zhasl lampu a zatáhl
za sebou tmavý závěs
odněkud z dálky ještě
zpívají lesy na struny větví,
přestože tma vynesla
na dvůr saze
a po nebi vlají hřívy vraných koní,
jako kdyby kopyta
rozdupala vlhkou zem