Na hraně

Znáš to, když tvůj život je na hraně a už tě nikam neposouvá, buď můžeš stát a čekat odevzdaně nebo jít dál na vzdory okolnostem, zkoušet to ustát.

Ten pocit, že už tě nic hezkého nečeká, když věříš v trvalou lásku v jednoho člověka a pak ho ztratíš.

Dvě duše propletený osudem, nedokážu si užívat, že tě mám, protože stále myslím na to, co bude, až tady jednou nebudem, přesto se zkouším smát.

I když vypadám veselá je ve mně spoustu bolesti, je to paradox, protože se držím pevně pelesti postele a braním se, protože mám strach ze štěstí a nedokážu se nebránit krásným věcem, i když vypadá zjevně, že by to mohla být skutečnost.