Žiletka
Žiletka
Zlehka vezmu žiletku, rozříznu si žíly,
krev mi prudce vytéká, obličej je bílý.
Pomalu tak ustává tlukot mého srdce,
v hlavě pouhá vzpomínka, jak jdem ruku v ruce.
Náhle záblesk naděje, nejde můj čin změnit, po spolykaných prášcích začnou ústa pěnit.
Pokouším se nadechnout, propadá se zem, jsem daleko od lidí v můj poslední den.
krev mi prudce vytéká, obličej je bílý.
Pomalu tak ustává tlukot mého srdce,
v hlavě pouhá vzpomínka, jak jdem ruku v ruce.
Náhle záblesk naděje, nejde můj čin změnit, po spolykaných prášcích začnou ústa pěnit.
Pokouším se nadechnout, propadá se zem, jsem daleko od lidí v můj poslední den.
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
TiskKomentáře
Ach ta okázalost! Tolik lidí umírá v bolestech a nemocích - a chtějí žít. Nebo třeba i za svobodu druhých v přesvědčení umírají. A Ty básničko, jen tak sobecká jsi, pro třeba pomíjivou lásku pustit si žilou? To jen póza a výkřik, snad test, kolik sklidíš slzí a hoře. Ale vždy matky u porodu trpí pro budoucnost. A Ty jsi nelítostná a tak hluchá!
01.08.2022 22:20:31 | šerý
Prosímtě šerý, uklidni se, jde jenom o život ;-) Kočka jich má devět a toho posledního si váží nejvíce.
02.08.2022 09:39:39 | Slav Milo