Nejlepší přítel

Každý den byl pro mne bolestným, zoufalým okamžikem, kdy čekám na štěstí.

Moje city byly skleněným zrcadlem, vzali jste prak a zbyly z něho střepy jen.

Mít kamarády byl pro mě každodenní sen, mít někoho, kdo se pro mě staví a my půjdeme blbnout ven.

Místo toho, já byla pořád sama, brouzdala se po loukách se svýma dvěma psama.

Pak jsme na to přišla, nepotřebuji k životu nikoho víc, než právě je.
Někoho, kdo mi vyjde vstříc a nikdy neopustí mě.

Nebude na mě hledat chyby, nebude se mi smát, takovým živočichům já své srdce chci dát.