Ohyzdné nebe

Na tmavé kůži oblohy
zjevila se luna, jak bradavice
a hvězdy jsou kuří oka
jež nebe hyzdí
a bohužel už se nikdy nezahojí
snažím se jí vyléčit
ale na tu dálku
se žádné medikamenty
dopravit nedají

zemřel den
a noc v barvách smuteční řečnice
teskně vypráví o zesnulém
měsíc se jak smuteční věnec
položil na černý flór oblohy
teprve s rozedněním se
obloze loupe spálená kůže

Ráno je pleť oblohy
bez ohyzdných bradavic
snad jen pár jizev
po nich zůstalo
jenomže nad lesem vyšlo
slunce jako vřed
jenž zdobí kůži
až do večera