Srpen v mých básních

Nastal srpen
v mých básních
v nichž léto zvolna odchází
do věčných lovišť
jako padlý indián
během přestřelky
na divokém západě
pár stromů
ve zlatých okovech listoví
jsou se zemí
navždy spoutaní

Na hladině rybníka
pod hradem
u něhož šlehají plameny rákosí
spatřil jsem dlouhé šíje
labutí bledých
jak za úplňku vykulená luna
jímž podzim dýchá na záda
a léto má cílovou pásku
na dosah

už brzy jeseň ochladí
stráně a meze
a vyfouká zbytky klasů
od strnišť
úroda z polí
odpočívá pod střechami
sotva ze stropu nebe padne
bílá omítka mlhy
a stříbrný prach jíní
přijde pohladit
ustarané tváře