V klínu noci

Svět uléhá
do těžkého klínu noci
jako když se vrány sletí
kolem holého stromu
zpívám tichou ukolébavku
dětem do snů
a noc saje němými ústy
sladkou krev dne

Větrem mi pukají rty
jako když na jaře raší
růžové poupě v naší zahradě
jen pobledlý měsíc
s úsměvem klauna
se zašklebil
jako by se napil láku z okurek

Noc se zamkla
v temné komoře
aby vyvolala pár negativů
jež pořídila
při obchůzce městem
měla ale špatné světlo
a tak zůstalo pouze
u přání