Snad časem zapomenu na ni...

 

Cítím zas prázdnotu v své duši

a tělo mé to chřadne s podzimem,

dozvuky léta bičují mé uši 

a prázdno, prázdno v srdci mém...

 

Na něžné doteky rád zavzpomínám,

na milá slova, tak plná radosti,

sám sobě stále ji připomínám,

a duši mé, té chybí něžnosti...

 

Ve snech ji vídám, mám rád své snění,

a ona často ke mě ve snu přichází,

tam jest mi milejší než všecko dění,

jen s novým dnem, mi opět odchází...

 

Spát na věky a ve snu jen s ní býti,

tam těšit smím se, z její blízkosti,

však ve snu žít, jaké to je žití,

vždyť jsou to jen mé, spící radosti...

 

Snad časem zapomenu na ni,

a duše má, zas bude míti klid,

snad zapomenu na překrásnou paní,

a budu moci i bez lásky k ní žít...