Přes rok jsem marně zkoušel najít,
k jejímu srdci kdesi, ztracený klíč,
přes rok jsem pokoušel se, své city k ní hájit,
ne, tentokrát nehnal mě k tomu jen chtíč...
Přes rok jsem radoval se z její blízkosti,
když čas si na mě ve své nudné chvíli našla,
přes rok jsem dával jí, své vřelé něžnosti,
odměnou nadávky mi byly a špína zašlá...
Přes rok je zase kartáčem hrubým budu smývat,
nezdravit, nesmát se, jen hlavu odvracet stranou,
přes rok teď budu si, ta slova v mysl vrývat,
sám budu přemýšlet, nad svou zvonící hranou...
To jsou ty rány, které nám život uštědří a které si musíme zhojit sami... a zotavování trvá. Tvé verše bezprostředně promlouvají ke čtenáři, je znát, že autor si prošel četnou řádkou zklamání. Přeji mu vše nejlepší. Ať se rány pěkně zacelují.
06.09.2022 20:33:03 | Rozmarýna