Podzimní probuzení

Za úsvitu se slunce posadilo
na pelest obzoru,
aby vzbudilo den, jež spí
v peřinách mraků
však ráno nastydlo
v krystalech jíní
a proto nechce vstát

Krajina oděná
do děravých zástěr strnišť
po dešti, nad plotnami lesů
mlhu vaří,
jen zrcadlo vypuštěných rybníků
hledí slepým okem vzhůru
k šedi oblohy

S prvním nádechem podzimu
osiřely v zahradách ptačí budky
když zamračené nebe
tisíc křídel
tažných ptáků pošimrá
zdvihne se náhle vítr prudký,
až jablka bouchají o bubínek země