otcové a jiní bezdětní

Bylo léto

slunce zase mělo urvaný volume
obloha byla prázdným parketem
zato však řádně zameteným -

Nedalo se to říct o chodníku
tam

dole

Šel a pod nohama skřípaly kamínky
a mlčely vajgly
a jak se na chvilku za ním vzduch pohnul
stejně tak rychle to vzdal
přikryl se prachem
a neexistoval dál.

Šel si pro další vyvolenou:

Na ulici jich bylo plno
jen nebyly ti na očích.
Většinu dne
měsíce
celých let
si nechaly krvácet drobáky
do děravých kapes.
Umí číst, psát, počítat
-to, o čem jejich předci jen snili
a stejně.

"Máte sklo?"

´Nějaký se tu najde ->´
ukázuje mladý stařík

"Díky"
vyceňuje bezzubý čtvrtměsíc

nechal si podat jakousi ampulku
strčil do kapsy
z druhé vytáhl zmuchlaný voskový papír
-dává jej staříkovi

´Dobrá domluva - s tebou vždycky´
třesoucím se starým hlasem koktá mladík
tulící už se k papírové, chatrné kouli
pravou, děravou tváří

(já vím)
myslím si už jen sám pro sebe
jako tolikrát

třu palcem po hladkém povrchu
skleněné ampule v příliš hluboké kapse
a svět je tak krásně barevný
a lidi vlastně ani ne tak špatný
ani kanály dnes nesmrdí
vlastně tu ani nejsou

když si tohle všechno doujasním
stojím už dobrý dvě zastávky
za intermezzem se sklem
-další teleportace-
zvykl jsem si
rozhlížím se, kde není tak rušno
možná
hm
kouknu se jakože do telefonu
abych tu nestál tak blbě
přemýšlející

"Stará poliklinika!
bude zbourána..."

Hlásalo rádio u řidiče

Protože než tobě by to došlo
mně by ujela SEDMIČKA!

ne, promiň, chápu, ulice je rychlá
chodníky se míhají
silnice blikají
v ulicích to zkrátka pořád kručí
je stále tak hladová...

Jako když polyká starý polikliniky
a mladý potkany
jakými jsme já, ty, on, ona... Jen ono ne.

Hádej, kde jsem teď...
heh, ještě tady, na sedadle
-co nejprostřednějším
protože jen takové není jedovaté
teda myslím.

"Podej mi ruku, tady vystupujem"
povídám svému malému já
co se bojí vystupování
-zvlášť před lidma-
"Podej mi ruku, tady vystupujem"
povídá mi
bojím se
ne, prosím, až na příští
až na příští!
Bojuju marně
jsem tady holt ten menší
a slabší kus
a stejně mě musí tahat silou

jakou by nečekal