JEN ŽÁDNÉ POTÍŽE

Myšlenky moje jsou ptáci v kleci

zavřeny za touhu mluvit k věci

zavřeny za víru

za lety bez tíže

při tónech klavíru

zevlují skrz mříže



„Jen žádné potíže“

„Jo?“

„Jen žádné potíže“



Pak se to stane.


Pan klíčník je tu, od svíčky pálí si cigaretu

rudý ve tváři, jak tahá za ni

kdo nechce hořet, tak ten se brání.



Jako když tleskneš jednou dlaní

jako když sudy zas válíš strání

jako když nevíš, že vše je jen lest

znova se necháš tak zbůhdarma svést.



Opět tě dětství před tebou chrání

znova ty tóny klavíru

zase ty myšlenky na...


No, na co chcete,

ale hlavně...



„Už žádné potíže“

„Jo?“

„... žádné potíže“





BENG … B e n g … Beng



Ozvou se rány z pistole

Zahřmělo z kůru v kostele


„Ty vole ?!?“

„Co?“

„Co je pro Krista?“

„potíže, Ty vole“

„P o t í ž e “



A jako, když čelíš přesile

myšlenky strachu až zběsile

ukončit dílo své zamíří

život je zkouškou na pranýři.

Pomalu, abych nevzbudil se

sám sebe prosím:

„n e z a s t ř e l s e “




Sám sebe prosím:

„tref se hlavně“





Pak už jen zahřmí

„…míří na mě!!"



" a co ten obličej?!?... "

„To zírá (M)… z hlavně“

„na mě ... JÁ!!“