Sklenice Magnézia

ležím v posteli
dloubu se malíkem v nose
a honím tam bubáky

občas nějakého chytnu
nenápadně, aby to kocour neviděl
bubáka od cvrnknu
do prostoru
a otočím na další list

čtu Irvinga
a zjišťuji, že každým přečtením
mám Garpa čím dál raději

možná už skoro stejně
jak Owena
a tak se za oba modlím

dám si tabletu Magnézia
a pozoruji rej bublinek
ve sklenici s vodou

co bublinka
to jeden svět
v konečném prostoru universa

čas šumí
prostor se naplňuje
a já čekám

mívám dost často křeče
a tyhle bubliny
prý pomáhají

denně
tak několika rychlými doušky
vypiju stovky světů

možná, že právě takto
(a podle mne to jde)
polyká život nás
aby měl prostor pro nové

život i smrt
jsou jen představy
jen několik loků

kdy žíznivé smrti
dolévá život
do nekonečné sklenice
bytí

v tom se kocour protáhne
olízne mi nos
a jen tak,
jakoby už tak nebylo
ve sklenici dost rébusů
mňoukne

nezměníme lokál pane?

odložím knížku
kterou jsem ještě nenapsal
neboť jsem zapomněl o čem že bude

pak se pohodlně protáhnu
srovnám záda
a strop na mě civí

a padá