Zatím Jitřenka své horké paprsky víská
ale už brzy začne nový den.
Já oblékám si své slovanské šaty lněné
bosá odcházím z naší chaloupky ven.
Rosa na loukách mně chladivě hladí
jdu pomalým krokem dál tichým lesem.
Vlasy své mám protkané podzimním kvítím
a voňavým fialovým vřesem.
Dýchám ten svěží ranní vzduch
vnímám všechny krásy přírody.
Sestupuji do svého malého království
kde šťastná jsem
plná ticha, Lásky a pokory.
Vracím se zpátky do naší chaloupky
kde mě Lásko trpělivě čekáš.
Objímáš mě, líbáš a hladíš mě celou.
Já také hořím touhou po tobě
a opětuji tvoji Lásku vřelou.
Ty moudrá vílo...umíš tak krásně užít a čerpat chvilky ..čistá duše**.
Krásné milá Jaruško:)
Ať máš všechna rána a dny naplněné jen tím krásným.
27.10.2022 14:04:51 | jenommarie
No bingo. Jak v Šramkovo klasice "Chtěl bych tě potkat v lukách."
Užíváš si a viď, jak člověk málo potřebuje k harmonii života a ducha. Jo to se nám potom kotníčky rosí a tvého srdce pán, ten se panečku má*
26.10.2022 22:56:39 | šerý
Milý Šerý pravdu máš.Velice málo stačí. A děkuji za vnímavý komentář-vyloudil mi úsměv na rtech a ruměnec na líčkách :-)....pěkný večer.
27.10.2022 22:06:35 | Jarunka