Soví sny

Snad ještě spím, snad nevzbuzena
sen ve mně doznívá a sténá
a jeho steny znějí tiše
a jeho steny znějí v rytmu
ten zvuk mě mámí,
hned procitnu.

Do téhle soví pasti v hlavě
tamtamů dunících mi v míše
však až se vzbudím, jako včera
pravdu jsem pil já z prázdné číše
proradnost chvíle,
nedolitá.

Životem štvaná, nezabitá
byť žiju stále ve snech noci
není to zrovna dobrý pocit
když tvému snu se sny též zdají
o sově jsou,
o sovím ráji.

Snad ještě spím
snad nikdy vzbuzen
jsem jenom sen, co zdá se být.

Jsem rutinér, jenž jednou vzlétl.

Dokud píši, budu žít.