Bez odvahy se ponořit
Bez odvahy se ponořit
tvé city ztrácí na citu
a málo stačí nežli tu
své touhy křičíš v koitu.
Nějak to spolu souvisí
když stojím tak mi nevisí
byť viset chci, však utíkám
tak smutné je, že není, kam.
Lucerna blikne, dohoří
bez lásky se nic netvoří
bez prachu cest, bez výmolů
bez smutných gest, bez atolů
bez tebe, který hovoří
bez odvahy se ponořit...
Tam na dno dna, kde hoří svíce
pak světlem z hvězd, skrz zřítelnice
ON křičí povel,
však já jsem v křeči
„Tak co je?!“
Téměř brečím...
Však mně se nechce,
už vůbec nikdy
Ani za nic
V Y N O Ř I T
Komentáře (8)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Skepse, co na ni říci - na to odpovědi není. Básník tmí světlo a vzdal se svého snění.
30.10.2022 14:59:29 | šerý
...ten koitální rým mě dostal...;-)skvělý...a ta svíčka na dně, jistě ne vodním:..."když na dně se ocitám, tu ve mě procitá...lampión...a svítí...víc než láska..." https://www.youtube.com/watch?v=2PUA4dXczSw
30.10.2022 11:42:00 | Marten
Na tyto hluboké ponory, když už bez odvahy, aspoň s pořádnou zásobou kyslíku, a darmo, pro ten nádech se občas člověk vynořit potřebuje, v pudu sebezáchovy. Ono hlubina má své kouzlo, jen jaksi člověka pod tím tlakem dost drtí. Čendo, tak aspoň někdy se prosím vynoř, třeba jako teď, a nechej na hladině prima světlý text. Drž se!
Tam na dno dna, kde hoří svíce
pak světlem z hvězd, skrz zřítelnice ... nádhera!
30.10.2022 07:46:34 | Vivien