Až mé dny pominou

Zaťaté do země prsty se lámou, 

do úst se místo slov dere jen hlína,

jak tělo bezvladné krajinou táhnou, 

vytržen ze země, z rodného klína...

Z očí už zmizely dvě hvězdy jasné, 

které vždy zářily, když si se smála, 

tak dík vzdávám nebesům za chvíle šťastné, 

za vteřiny nádherné, kdy žili jsme z mála...

Teď do prachu vpila se ruměná,

s výdechem včerejším poslední kapka,

zbylo jen torzo,jen schránka kostěná

a jen duše si na věčnost 

"S LÁSKOU V KAPSE" zas pomalu ťapká...