Obraz

Do rámu napnutý vlastního bytí, 

barvy se rozpíjí, když slza stéká, 

pro důvod vzácnější, než vlastní je bytí, 

duše má živoří a do prachu kleká...

Do ticha pokoje,kde stěny se drolí,

kde každičké myšlence těžce se dýchá,

tam každou vteřinu bolest si krojí 

a v paletě zítřejší barvy si míchá...