Anděl

Jednou pozdě zvečera,

potkal jsem cestou domů anděla.

Seděl na lavičce poblíž mé zahrady

a hlavu měl sklopenou do dlaní. Ptal jsem se ho,

jestli mu můžu nějak pomoci? Řekl, ne, děkuji, cítím se jak po prodělané nemoci.

Ty můj milý anděli, každý z nás má někdy den, kdy by raději ani nevstal

a na obloze vidí jen, tmavé mraky, které ho děsí taky, ale měj prosím na paměti,

že zas vyjde sluníčko, které ti dobrou náladu vyčaruje a úsměv na tváři namaluje.