Rosa na stéblech trávy

Šla takhle jednou bosa,

na stéblech trávy byla ještě rosa,

v tom náhle uviděla dvě hrdličky,

jak strkají do hliněné kuličky a jedna

k druhé sedá, pokoje ji nedá.

Kdybych byla také hrdlička, povzdechla si,

život by byl mnohem snazší,

nebyla bych už sama a lásku bych všem rozdávala.

Koupila bych si velké lego

a potlačila své ješitné ego,

 domeček z kostek stavěla bych

a truhlíky s muškáty do oken dávala bych,

aby kvetli jak tmavomodrý len,

ale to je jenom pouhý sen,

který promění se v den, kdy už nebudu sama jen.