Touto praxí já zabývám se léta,
nechci aby to znělo jako klišé nebo prázdná věta,
je to úkol nadlidský, najít si holku na vždycky.
Randění mě vždycky baví
a lechtivé sny se mi občas zdají,
na otázku, jestli mně ony dají,
se mě kamarádi často ptají.
Seznamky dříve nebyly
a lidé se více bavili,
často jen tak ven chodili a také společně popili.
Každý víkend byl pro mě svátek,
sláva už je zase pátek,
tak s kamarády vyrážíme,
do barů a diskoték,
hledat na samotu lék,
brunety nebo blondýnky,
hlavně že mám čisté trenýrky.
Tenkrát chodilo to jinak,
sedli jsme si přímo k baru,
pozorovali jsme nejednu pannu,
a popíjeli na kuráž.
Než začali hrát ploužáky,
musel jsem už na sto procent vědět,
za kterou se rozeběhnu a
přitom nedostanu na bednu.
No, bylo to vždy tak padesát na padesát,
ale když jsem ji poprvé uviděl v záři reflektorů,
čelist mně spadla dolů a já nevěděl,
co bych ji vlastně pověděl.
Ahoj, jak se máš, šla bys se mnou tančit, prosím ?
To byly otřepané fráze,
které jsem využíval zas a zase,
oči jsem s ní nespustil,
a všechno bych ji odpustil.
Z parketu zpět zase k baru
a díky mému výřečnosti daru,
jsem ji sbalil a čistého vína si s ní nalil,
už chybělo si jen vyměnit telefonní čísla
a pokračovat spolu na jiná místa.
Ono je vše těžké. Báseň rozepsaná pěkně. Styl vyprávění a plný upřímnosti se mi líbí.
09.11.2022 17:16:33 | mkinka
Jo dnes to mají kluci o něco těžší
09.11.2022 11:41:11 | Marry31
Hlavně se už upouští od verbální komunikace a přestávají být tak vynalézaví, jak dříve :-)
09.11.2022 12:16:26 | Vladislav
Ty časy jsou pryč a už i čumilům odzvonilo .)
09.11.2022 09:51:17 | Constantine