Hospůdka Na Hřišti

Hospůdka Na Hřišti,

to není jen také ledajaké místo,

chodil jsem tam denně, zpíval si a pil,

občas také o lepším životě snil.

Můj děda tam v rohu sedíval

a karty s kamarády hrál,

o pětníky nebo desetníky,

jen babičky se trochu bál, i když ji celý život miloval.

A když je hlad,

tak nakládaný hermelín to spraví,

není to bůhvíco

a někdy se vám z toho i sny o Sahaře zdají.

Občas i zpěv se odtud line

a hezké děvče mi promine,

že jsme trochu hluční

a jdeme spát

až nás hostinský už nebude mít rád.