Žízeň

Žízeň

Kráčí ulicí kočičích hlav,
za sebou táhne oblaka,
má takovou žízeň, že musí pít.

Jde stále dál a po zemi vláčí duši,
myšlenek míle, jak lány suchých trav,
má takové žízně že musí žít.

Pro ni podepřel by nebeskou výši,
a má také žízně, že ji musí mít.

Ona snad si hraje, v rukou drží masky,
a možná cítí, anebo jen tuší,
jakou silou ho přiláká,
jako slunko, co svítí na oblázky,
jako ústa k plné číši,
a on má také žízně, že musí pít.

...snad jindy.