NA KOTÁROCH
NA KOTÁROCH
co dělal tvůj otec
když vám ráno zatápěl?
tož to teď dělám
šťabarcuju
moucha běží
po hraně rámu
hledá jaro
najde chlad
slunce a mráz
kamna dýchají
domovem
jen ty
zasekla ses
jako sekerka
do tuhého dřeva
kalíšek kalvádosu
dáme?
a vysočinu na kolečka
jak je tatovi?
Komentáře (19)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
Když slovo dýchá domovem a posvěcenou pamětí štěstí
30.11.2022 00:38:09 | Akrij8
ano, snad proto, se člověk rád vrací .. však jistě i ty Jirko znáš tyto chvíle, moc ti děkuju, že zaklepals u dveří, u nás na pomezí, na kotároch ..
30.11.2022 09:56:46 | Vivien
... úžasné zrcadlo
když jsem byl malý
děda mi ráno
do másla na chlebu psal
moje jméno (aby
bylo jasné
komu ten chleba patří)
někdy tam přidal srdce
když byly děti malé
rumploval jsem
pŕi každém přiložení
ve sklepě
s roštem na kotli
a ony u toho usínaly
tohle mi to otevřelo
;-)
29.11.2022 12:26:22 | piťura
Naše generace má asi štěstí, ta dnešní, no, kdoví, přála bych jí také tuto autentičnost "domova u kamen", a bývá mi smutno, ze všech těch prodejných zážitků á la zažijte opravdovou .. opravdové.. atd.
Jako dítě jsem chodila za čerty, s tlupou rovesníků od chalupy k chalupě, a dodnes vidím jednu rodinu, která neměla zrovna chvalnou pověst v dědině, ale když jsme u jejich dveří zachrastili řetazama, mohli jsme dál, až do kuchyně, kde nám paní domácí, mimochodem matka vlastních dětí i pěstounka, vyklepla z formiček právě ztuhlou čokoládu, na kamnech ještě měla hrnec a všechny ty děti kolem, byly zaliskané od té čokolády, v teplákách a podomácku hrubě upletených svetrech skotačily okolo toho starého sporáku na uhlí, veselé a spokojené, a já na to koukala a pomyslela si, vždyť oni jsou tak hodní, proč je lidé ve vesnici pomlouvají?
Řekni Petře, kam se to všechno ztratilo? Bože kam ..
29.11.2022 16:13:00 | Vivien
neuvěřitelné
taky jsme takovou rodinu
u nás Bubenči měli
a mám s nimi podobnou zkušenost
vše se opakuje
životy jsou si podobné
ať se snažíme o jedinečnost sebevíc
pamatuju si
jak děda vyprávěl mému otci o bláznivé době
a vzpomínal na staré dobré časy
můj táta mi nic neřekl (to
je ale jiná kapitola)
já vyprávěl svým dětem o starých dobrých časech
a věřím
že i ony jednou budou vyprávět mým vnoučatům
asi to tak má být Vivien
Staré dobré časy
29.11.2022 16:37:33 | piťura
Tož to jsem si ráda přečetla .-)
Vyvolala u mně vzpomínku na dětství, kdy jsem spávala z babičkou pod peřinou a v nohách starou nahřátou žehličku, zabalenou v dece.To bylo teplíčko.Ráno se nechtělo vstávat do tej zimy a babička vždy volala z kuchyně ,, tož hybaj už z těch peřín,jitřenka huž klope na okná a ty pod duchnú."
Zahřála na srdíčku a jak.
26.11.2022 22:40:37 | Jarunka
Tak to jsem velice ráda Jaruško, pěkné vzpomínky je třeba "přiživovat", ať nezůstává jen při nich a tvoříme další nové. A mávám na dobrou na kysucké kotáre!
27.11.2022 00:47:57 | Vivien
Tak to já možu
Ten ozón pálinky a neco masneho pod zub
Aj aj juchú
Či jupí
Od radoSTi z hodokvasu vstávajó mi chlupy
( chmýří na hlavě)
26.11.2022 21:31:07 | kudlankaW
Věřím, že odpustíš rozpustilou konfrontaci :-):
Ty, sekerka
rozsekáš tuhý rám okna
pustíš jaro dovnitř
sundáš brýle kalvádosu
kolečka vykutálená
do nově ostrých kontur Vysočiny
vyvětráš dým
už nebudeš zaseklá v otci
24.11.2022 09:48:20 | Kaj
Vždyť zde není co odpouštět, zajímavá imaginace, ale našla jsem si, a mimochodem, občas ty brýle kalvadosu uleví :-) což ale není můj případ, já spíše vpouštím to světlo dovnitř, díky, autore surreal :-)
24.11.2022 09:59:30 | Vivien
Jak útržek dialogu blízkých na samotách. Nevím tedy, co po Slovácku znamená "šťabarcuju" asi prohrabávat či lomozit?
Krásná prostota prostředí. Kamna dýchající domovem a pěkně drobet o mouše, hledající instinktem jaro, které se kdes po stráních plouží v líných dřevácích. Domovského lidu, zvyk mlčenlivé dobroty a přece - nuž pověz...
Tvá báseňka má krásu bohaté chudobky v mechu zelené moudrosti. Pěkné to máš, Vivien*
22.11.2022 20:20:19 | šerý
Děkuju Kájo, pohladils, cácorka si ze Slovenska odběhla na pomezí vyhrabat popel z kamen, a vnímá dnes šťabarcování" úplně jinak než jako dítě, co se ráno za tmy na peci převalí s mručením tato nech toho, je sobota. Dnes je to vzácný okamžik a až s dojetím slzenka. A tvé poetické vnímání v komentáři, musím říct, že první, co mi po přečtení napadlo, to mi nedělej šerý, nebo budu bulit a jak brouček do spáry v mechu se přitlačím .. však víš
23.11.2022 00:28:28 | Vivien
Peotika selských chalup zesílená zpitomělou mouchou hledající jaro. Hezky vykreslená vzpomínka. Potěšila...jako bych přišel z venku, zimu za nehty, právě včas zaslechl konec rozhovoru, a přitom slyšel vše. Takové od tebe rád čtu, těm rozumím. To se mi vždy spojí obraz s lyrickým zážitkem. Kamna dýchají domovem...hezké emotivní čtení, kdo u nich nesedával. Na tvou tvorbu je dobré si i počkat.Povedla se ti.:)
22.11.2022 18:11:41 | blues
Tyto pohlednice se mi dnes už velmi vzácně vracejí a v hlavě umí udělat doslova koláž, u které nevím DDMMRR. Tak je prima, když můj text u tebe vyvolal možná až autentičnost prožitku, a vážím si, že jsem tímto textem oslovila, že je srozumitelný, ba možná si čtenář na jeho základě udělá svou vlastní "koláž na míru". Milý blues, děkuju za krásný komentář, udělal mi radost.
23.11.2022 00:53:39 | Vivien