Smuteční vůz

Pár bílých koní tiše městem projížděl,
smuteční vůz za sebou ztěžka vlekl,
snad, aby živý, mrtvému cosi záviděl,
a bohabojný lid v kostele připoklekl...

I nový vozka na kozlíku seděl vzpřímeně,
barona cikánského toho dne pohřbívali,
starému nepodobal se on, ani vzdáleně,
v konduktu za nimi, vlekli se pozůstalí...

A u kostela jako vždycky, koně zaržáli,
mladý z kozlíku hbitě na zem skočil,
kutálka hrála, barona dovnitř smýkali,
farář mši odmumlal, a další život skončil…

Pár bílých koní tiše městem projížděl,
smuteční vůz za sebou ztěžka vlekl,
vozkovi práci novou, nikdo nezáviděl,
a v kostele studeném, též nikdo nepoklekl…