Lenka s Michaelou

Každý den jsem Lenku prosil,
o polibek pro štěstí,
marně jsem jí básně nosil,
zavání prý neřestí.

Za jinou jsem proto zašel,
co se ráda líbala,
útěchu jsem u ní našel,
byla sladká Michala.

Potom ale Lenku milou,
přepadnula žárlivost,
vyřeší to svoji silou,
prostě ženská řevnivost.

To vám ale byla mela,
když se holky potkaly,
najednou mě Lenka chtěla,
za vlasy se tahaly.

Rázně končím tyhle spory,
to byl průšvih, pánové,
podcenil jsem dívčí vzdory,
pryč jsou časy medové.

Náhle není o mě zájem,
prý teď půjdou do baru,
u jiné mám shánět nájem,
nebo s ní jít na faru.