Kroky nocí

Tou prázdnou ulicí, kráčel jsem s davem,
Láskou snad opojen, Životem znaven.
Kráčel jsem v tichosti, však plný křiku,
uprostřed prázdnoty, plný okamžiku.

Kráčel jsem nocí, při pravém poledni,
a který z těch kroků, bude můj poslední?
Každý z těch pohybů, vydává zvuky,
a jen díky tomu, dělám další kroky.

Jak nocí procházím, už spícím městem,
volný průchod dávám pěstem,
a nohám dávám vlastní mysl,
snad mě vedou tam, kde má to smysl.