Můj otec

Každý má svého otce,

ne vždy však statného lovce,

někteří sedí jen na pohovce

a pozorují přitom ovce.

 

Můj však všestranný byl,

měl rád lidi a pro nás žil,

někdy i trochu snil

a pak prohlásil,

že bych pevně na nohách měl stát,

a život občas i vážně brát.

 

Postavil dům a zasadil strom,

hrál fotbal i hokej,

i když nebyl žádný žokej,

na ryby jsem s ním rád chodíval,

čistý vzduch mně prospíval.

 

Vždy mě vyslechl,

chtěl, abych poslechl,

já jsem však byl jak tvrdohlavý mezek,

život je mnoho křižujících stezek.

 

Byl trpělivý a poctivý,

spolehlivý i citlivý,

nikdo se však nediví,

že byl ze mě šedivý.

 

Pod nosem měl knír,

jak anglický sir,

ale nebyl žádný inženýr.

 

Byl starostlivý a vždy na mě dával pozor,

dělal mně takový ten dozor,

na vojně to dotáhl až na kapitána,

měla z toho radost i moje máma.

 

Celý život však kouřil,

rakovinu v sobě bouřil

a když se to zjistilo,

pomoci už nebylo.

 

Zemřel v den mých osmatřicátých narozenin,

na jeho plících už bylo mnoho usazenin,

ale byl jsem u toho a stačil se s ním rozloučit,

sbohem tati, děkuji za vše, stihl jsem jen říct.