Doba sněhu

Už nezbývá mnoho naděje,
že sníh zasype širý svět,
kde jsou doby, kdy závěje
omotaly náš dům, jako pléd

Měsíc za oknem ťuká
na jeho skleněné pláty
až čísi pobledlá ruka
bude šít stříbrné šaty

Ve stříbrné záři
trčí větví pařáty,
jen v kulaté tváři
cítí se dost zahřátý