Znám ten pocit stejně jako ty,
když člověk bdí a má tvář samoty.
Nevěří na lásku a nevěří v svět,
touží vidět světlo a nebe plné hvězd.
Já tehdá jinou cestou jsem šel,
však zrazen a hněvem navrácen.
Párkrát jsem padl a zase jsem vstal,
v lásce zklamán, ale věřil v ní dál.
To že přijde, byl už jenom klam,
nasadit masku a život půjde sám.
Srdce přesto chtělo něco více,
něco, pro co by bilo jako dříve.
Pak přišel on a já měl jsem náhle křídla,
maska vzplála a srdce vroucně probudila.
Před pár lety byl to jenom blázen,
co život žil a krásně se v něm vznášel.
Tak jako já mnohokrát padl,
přesto věřil a srdce mi sprostě ukradl.
Já mu ho dal a nechci ho zpět,
teprve teď se mi s ním točí celý svět.
Nemohu uvěřit, že jsem tehdá řekl ne,
blázen jsem já a ať to ví klidně celý svět.