Bolavé chvíle

Srdce mám sevřené ostnatým drátem, 

každičkým nádechem boří se hlouběji,

duši mám zjizvenou zkřiveným hnátem

a v očích dávno se plamínky nesmějí...

Bytím mým kořen si volně jen prorůstá,

údy mé dusí jen trní a hloží,

byliny jedové se mi vplétají na ústa 

a ze síly svalů mých se jen červi množí...

Tak jen v křeči bolavé počítám jitra,

kdy do kmenu mého přijdou již tnout,

snad bude to brzy a možná už zítra, 

třeba mě přijde ještě někdo obejmout...