Azory

 

Vidím mé tělo, jak je v klinči

podléháš ráda lásky lynči

držím se zpříma zuby nehty

tak už si odpusť svoje šplechty.

 

Pokud chceš po mně víc než hoďku

na volné moře máš jen loďku

tak moje milá na to peču

běžím, co můžu, neuteču.

 

Teď sebou házím v lásce bouři

kdo nekouřil, tak ať jen kouří

kdo doplul někdy na Azory

dává jen ostré do komory.

 

Jak náhle přišla, po ní veta

láska je jako cigareta

dým chvíli stoupá, míří vzhůru

k čumilům skrytým, tam na kůru.

 

Sednu si v okně na parapet

nemám už víc sil – na kabaret

je po chuti plout další bouří

sedím tu v sedmém, rychle kouřím.

 

 

 

Dým zase stoupá líně vzhůru

a čumilové čumí z kůru…

 

Jak popel náhle uvolním se 

ač padám dolů, stoupat zřím se.