Anotace: ...
Sedíme společně
nad šálkem kakaa
láska je prožita
dříve, než začala
za okny prší
a štěstí to nebude
vidím Tě naproti
jenom v mých přeludech
V koutku ti ulpělo
do hněda z kakaa
chtěl jsem ho setřít
však ruka se propadla
v prázdnotu za stolem
kde židle se dívá
jak z šálku plného
vůbec neubývá.
Opět jsem se ráda nechala vtahnout :)
02.02.2023 20:58:54 | Narra
Nad šálkem horkého kakaa, nikoliv instantního, s kopcem domácí šlehačky, mám já spojeno radostné dětství. Cosi jako antidepresivum, prostě kakao dá smutkům vale. Dodnes po něm dobře spím, přilepšuju si ho strouhanou hořkou čokoládou navrch, zkus to, a uvidíš, jak z hrnku začne ubývat.
Přeju ti, a 1+1=2. Dvě židle, dva lidé, dva šálky.
01.02.2023 14:43:09 | Vivien
beru kdy?_a kde?
01.02.2023 16:55:52 | čenda pekař
Jestli bouře a surovost, tak jedině v Atlantiku.
Jinak musíme za sluncem :-)
01.02.2023 23:45:44 | Vivien
To je ale pobásněné, nápadidité téma*
V náručí samoty se dějí jen smutné věci. Suše pláčí, studí. To my víme všeci.
Bezva poezie. Líbí se mi*
01.02.2023 12:37:46 | šerý