Dům bez komína...

 
Dnes na mě žádná v touze nevzpomíná,
a ani jednu ze snů, můj dotek nebudí,
chladný jsem, jako dům bez komína,
a ony s jinými se v loži, jistě nenudí…

Těch holek, co v náručí jsem svíral,
přec miloval jsem pouze třikráte,
jako by jed, teď mou duši sžíral,
poslední napsala mě, odteď mi vykáte…

Už je mi nepříjemné, se v tom hrabat,
chtěl bych jen slyšet, smích její znovu zase,
usmát se, radovat, svléci z ostudy kabát,
nastavit nový směr, v rozbitém svém kompase…