z chřípí Věčnosti
nám na hlavu krápou
studené vteřiny holobytí
v hlubokém předklonu
klopýtá čas za vidinou
svého kýženého bezčasí
podél jeho cest se kupí
pomníky iluzí
nocemi prohořívají hvězdy
rozdmýchávané větrem
vanoucím z oceánu vesmírů
...
...chytili mě od nich kalhoty...:)
12.02.2023 10:14:46 | jort1
ale takový plamen nepálí-jen svědí...budeš si muset častěji podrbat svá moudiska-toť vše...** :-D*
12.02.2023 13:35:03 | Frr
I takové pomníky iluzí svého času dodávaly jejich majitelům radost a tvůrčí sílu... a možná je Země posledním či jediným rájem v tom širém oceánu vesmírů... je krásné narodit se tu, žít, snít, milovat, i přes všechny nepřízně osudu... a kdoví, co bude dál, jaké Tajemství nás ještě čeká? :-) Pěkný den, Jiří Frráčku :-))
11.02.2023 14:26:35 | Helen Mum
Člověk se rodí, jen s vínkem camprlíku naděje dožít se co možná nejdéle. Z chřípí věčnosti? No poslyš, to je dobré!
Jsme pod vesmírnými kódy, Barde. Tak navzdory úzkosti, hledejme si radosti*
10.02.2023 16:26:01 | šerý
...a každý ráno vychází největší místní atomová bomba-bouře zvaná Slunce, aby nás potěšila...;-)
10.02.2023 14:27:59 | Marten
Kouluji se s ST+.
(Díky za jablečný nářez v ráji.)
***
A protože tam stále ještě jsme,
toužím být jediným kolouchem před hlavní fotopušky krásné Grácie.
(Nezdá se Ti to být ... již naprostou samozřejmostí.)
Čí jsi Ty ... vánku z oceánu vesmírů.
10.02.2023 12:24:47 | Fialový metal
..když fialového koloucha oblažuje vesnírný van-stává se z něj okamžitě ˇšťastlivej pán...***:-D*
11.02.2023 00:16:22 | Frr