Dírou v plotě

 

Znám slova, která znějí sladce

i ta, co znějí kysele

jak mámy pusa po pohádce

i Tvá krev na rtu kvůli hádce

vždyť nejsme žádní andělé.

 

Ať "Padlí" jsme či v nebe vzatí

za noci temné v záři hvězd

nám v zákristii zlo se ztratí

z duše ho smyjí všichni Svatí

pak slova zazní na Tvou čest.

 

 "Ať chráněn jsi, byť dosud nebyls

teď nesen vpředu, cos dříve stál

ať záříš světlem, ne stínem v šeru

teď odvahu máš ke všem směrům

kterých ses včera ještě bál…"

 

Jsou slova, která nejsou slovy

co přesahují nás i svět

z nich věcnost vplétá do soukolí

náš život z písmen do pár vět.

 

Nechť přáno je Ti prostým slovem

„Ze mě jsi vzešel“ (to pro svůj let)

„Buď jenom bdělý“ (a nezapomeň)

„Ty jsi ten tvůrce a Tvůj je svět“

 "Tak vyrazte..."

             "Kam zase proboha?"

 

"No,....hledat svou duši!"

Trochu se bojí i když tuší

že ve Vás není žádná zloba

že v nikom není vlastně zlost

že jsme jak včely, když se rojí

nebo jak pes, co ztratil kost.

 

"Tak vyrazte... a pozdravte ji"

Řekněte: „Ahoj“, to na mou čest

pomáhá tomu, kdo se bojí

že uslyší jen špatnou zvěst.

 

Stavějte mezi sebou mosty

na cestě k sobě, pro radost

vždyť přece platí:

 

„Kdo dnes je Pánem

ten bude zítra, zase jen Host“