Za zdmi Jericha

Jozue 6:20-31

Když kněží zatroubili na polnice,

lid strhl válečný pokřik.

Hradby se zhroutily a lid vstoupil do města.
Všechno, co bylo v městě,

vyhubili ostřím meče jako klaté,

muže, ženy ba i děti....

 

Slova, jež ukryta

jsou v cele mé duše

schoulená až na dně, třesou se v předtuše

vzlykoty do ticha se nesou Jerichem

když víno z kalicha lemtá on se smíchem.

 

Červený na bradě

nejspíše od vína

s rukama od krve pravdou se zaklíná

za zvuků polnice chvěje se má duše

hradbami hrnou se myšlenky v předtuše.

 

Pak se dám do tance

srovnám se v ramenou

rozbiju monstrance i sochu kamennou.

Podivné stává se světlem pro poznání

v motýla změním se …

 

či v duhu nad strání.