hlubina nekončícího měkka

zažehneš plamen jen tak
pro letmé vzedmutí světla
hra září probudí tvůj žár
objetí tvé jak povodeň němá
obejme v hlubinu nekončícího měkka
hladí toužení po srsti, dovádí
na kapkách rosy vzrušením svádí
do čista odevzdaná daru těla
vysvlečená až do ran zázraků
odkrýváš s lomozem
a s puchýři na uších
rána beze vítání
noci bez souladu
měsíc se sluncem
hrají tu hru roky
jen my ohněm vábíme můry
kati
jenž přes hru nevidí lásku