Okno do ulice

Z okna paneláku hledím
z výšky do ulice
kterou kdosi potřísnil
skvrnami sněhu jež připomínají
expresivní malbu
na Pollockově plátně
jen slunce a déšť
může je vybílit

padá noc jak těžké kamení s kusy hlíny
zavřela jsi oči a spíš
a já si přihnul z kalíšku rumu
abych na tebe nezapomněl
Na obloze září
jediný světelný bod večernice
jež se špičce sirky podobá
jenom tak rychle nezhasne
uprostřed rozlité temnoty

Zatím měsíc odkráčel
po nylonových strunách
brnkat kamsi za scénu
a nebe se pomalu rozsvěcí
když tmu úsvit zahání
jak krysu do kouta
krátce na to vyšlo slunce
s kulatým hřbetem
takže se o něj mraky nezraní
jako čmelák spadlý do bodláčí