Březnová infekce

Když ráno vpadne do pokoje
jak otravný spolubydlící
bez klepání
nový den zas kličkou otáčí
jak flašinetář hrající dokola
tu samou píseň

Za oknem poletuje sníh,
jak když na obloze
oškubali labuť
přesto jdu černou břečkou
po ulici sám, jen moje plíce
jsou rozbouřený oceán
a můj dech
škuneru se podobá
tak do březnového bláta
hlen pokládám

Až do ochraptění
psal bych ti milostné verše
však znenadání slyším
odněkud z druhého poschodí
Tvůj hlas, jak mne volá:
„Buď zdráv básníku"