Ani za zlámanou grešli...

Tak jsme se po roce s věkem opět sešli,
a jako léta před tím, sám víno bílé popíjím,
nestál jsem lidem, ani za zlámanou grešli,
tak sobě zase v tichosti na zdraví připíjím…

Ráno mně ze sna probudilo otravné psa vytí,
od doktorky co bydlí vedle v bytě a má štěstí,
vstanul jsem a uvědomil si, zoufalé své bytí,
a dveře její ve zlosti, prorazil jsem jí pěstí…

Stárnu, cítím to, a život mi mezi prsty protéká,
vadí mi poslední dobou všechny ty protivné věci,
že kurva přede mnou za prachy své tělo vysléká,
a i když zaplatím jí, musím poslouchat kecy…

Mé snění životní upadlo v jakési zapomnění,
a jenom mrzká realita lidská zůstala,
snad je to deprese tak čekám na vzkříšení,
kéž znovu rozzáří se, má duše zčernalá.