Toulání krajinou

Šel tulák krajinou
se soumrakem v patách
až na hřbitov
aby na sinou náhrobní desku
položil svíčku, jež jako maják
ozařuje všem zbloudilým duším
cestu zpátky

v jarním rozpuku
vzduch sladce voní
a větvoví javorů a bříz
ožívá zpěvem ptačích hnízd
čápi, vlaštovky a špačci
se čepýří z dlouhého letu
a z peříček škubou zimu

Tím poutníkem,
co bloudí krajinou
byl jsem sám v jarním snu
a zrovna kvetl štědřenec
zlatými krůpějemi kvítků
jako by v nich
slunce odráželo tvář