Ranní rezistence

RANNÍ REZISTENCE

Stávám
„Hmmm“
s tvrdou pravidelnosti
7x7 o 5 ráno...
„A ha?!“
„No fakt … bez kecu“
„a Ty se domníváš,
že jsi jako jedinej,
nebo co… jo??“
„No?!“
„…“
„Tak co zase mlčíš?!“
„MLUV!!“
„Tak jo, Pane…“

Miluji vůně jižních plodů
která ulpívá na lepkavých prstech
potřísněných jejich šťávou.
Jižní plody jsou plné krásy
a jsou-li vyvinuté od přírody
takříkajíc od pánaboha
bez chemie a jiných zázraků
jsou přirozeně šťavnaté...

Někdy si připadám, jako odšťavňovač
jen samé mačkání a o mačkávání
hnětení, mytí a sušení
a když na to přijde
pokradmu i veřejně
polykám, chutnám a olizuji.
Vše se stále stejným zaujetím…

A k tomu vinný hrozny…

Jen ta představa
a dal bych si hned říci.
Co na tom, o tom ten život
přece taky je, ne?
Ovšem ty ranní tlaky zůstávají...

Hodně dělají letáky
mám jich doma plnou bednu.
Nečtu je hned, bezprostředně
co vypadnou ze schránky
jak vyhřezlý střeva
sousedovic kočky Micky
potom co ji přejel pošťácký vůz
a Micka, ale někdy
když jsme ji chtěli pozlobit
jsme ji říkali i Minda – Pinda
naposledy svobodně
a volně mňoukla na rozloučenou
a natáhla ráfy…

Nechám je uležet
tu bednu letáků – ne Pindy
těch je škoda nechat ležet ladem
pak sice nejsou tak horký
ale jako obrázky jsou pořád pěkný...

Nejvíc mám rád sny o cestování
takovej ten trotl
co se potuluje furt někde venku
snaží se nacpat úzký do tenkých
a nakonec končí v chumlu odsouzených
tak to je fakt hustý příběh...

Chtěl bych být jako ty lidi
co vyznávají volnost
a nemají pravidla
jak těm se asi musí žít…

Bez závislosti na výsledku
žádat, bez skrytých pohnutek
vnímat, bez hodnocení
být silou i prožitkem
a umocněním sebe sama
ale žít s těmi exempláři
to se nedá…

V tom usměvavá moštářka
soucitně pohne prsy
nahne se ke mně, řka
„Hele stav na „té“…“
„Šťavnatě popovídáme
protože takového fantastu oblizovače
jsem už dlouho neviděla…“

Víte
kromě míst
ve kterých neustále hodnotíme
jestli je něco dobré
nebo špatné
existuje i jiný prostor…

Takový, kde se duše potkávají
a radostně se dělí o zážitky.

Tam, v jeho chrámu
ve společném vědomí
tam bychom se možná
mohli potkat…

[pro Enigmana - s poděkováním za velkou inspiraci]