Zdraví

Zdraví

Zdraví, zdraví, zdraví

to mě nyní trápí.

Moc to všechno bolí,

pozdě je zpytovat svědomí.

Potřebovala bych vrátit nějaký čas zpátky,

na výlet nejet a jít do zahrádky.

Tam bych byla v bezpečí

možná trochu zmožená,

určitě bych nebyla

takhle blbě zraněná.

Já vím, pozdě bycha honiti,

teď už musím jenom trpět

a své rány hojiti.

Je to ale nekonečné, rány pořád bolí.

Něco se trochu zklidní, něco se rozbolí.

Cestuje to po mém těle,

nejvíc tluče v noci.

Bez léku nejde usnout,

ještě že je pomoci.

Tak mám teďka osm měsíců,

jak se říká prázdnin.

To mi ale nepomůže,

asi se z toho zblázním.

Patřím totiž mezi lidi,

co pořád něco tvoří.

Nikdy bych tomu nevěřila,

jak úraz vše zboří.

Vše kolem mě zarůstá

do měsíční krajiny.

Já mám stále jedno přání

a to, zdraví jediný.

Když nemůžu tvrdě makat,

píši aspoň básničky.

To co jsem sama prožila,

prolévám je slzičky.

Možná si je někdo přečte

snad řekne…To je síla…

Je to vidět, že se to psalo srdcem

a byla v tom velká víra.

A když ne, svět se nezboří

důležité je, že tu teď tvořím.