já se tě neptám
já se tě neptám
možná bych měla dneska udělat něco jinak
nakoupit jídlo pro ptáky venku i když už dávno není zima
poslat spoustu peněz na sbírky
pomodlit se v kostele jenže žádnou modlitbu neznám
karma se dá koupit jednoduše ale kdo ti zaručí že skutečně funguje
vyrostla jsem na sídlišti a čouhá mi to z očí
všechny ty dny kdy jsme měli jen na oblečení od vietnamce
místo hraček klepadlo na koberce a bylo to nejlepší
chybíš mi tati představuju si tě na té nemocniční posteli
a trhá mi to srdce protože nevím jak ti pomoct zase jsem ve fázi kdy nevím
a nenávidím to strašně to nenávidím
pamatuju jak jsme spolu koukali na letadla a na čáry co za nimi mizely
pokaždé když mi teď nad hlavou nějaké proletí modlím se
ať ta čára nikdy nezmizí protože je to naše čára tvoje čára co teď všechno určuje
jenže nikdy netrvá věčně i když ji tlačím očima do nebe jak chci
netrvá věčně
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
Nashromážděné emoce. Ač se nezdá, ale v člověku jen tak nezetlí.
Docela mě potěšilo, že se pozitivně vyjadřuješ o otci. Není to u literátů zas obvyklé o otcích lásky plně psát - jak třeba, o matkách o babičkách.
Je to osobní intimní dílko, které ne každý čtenář umím adekvátně emotivně přijmout. To se musí prožít.
30.04.2023 22:05:50 | šerý
Tyhle věci od srdíčka, kdy básník vykrvácí na papír, mám nejraději.Je v tom veškerá pravda světa, děkuji.
30.04.2023 09:59:17 | R.C.Šumbera