Anotace: ...
prvně jsem tvé jméno
do světa křičela
přes bušení srdce
prudce a s vášní
tvé jméno
tak obyčejně zvláštní
pak jsem ho pronášela
prosebně ač
s klidným hlasem
přes motýli v břiše
opakovala jsem ho
znovu a zase
dál už se tvé jméno
jen šepotem neslo
za dlouhých nocí
prostě a tiše
utichalo v srsti
slzami zmáčeného plyše
až přestalo znít zcela
to jméno
s pachutí minulosti
jehož zvukem ústa oněmnělá
zaklínala rány srdce i těla
teď už jen palčivé ticho
plní propast mezi námi
propast ztraceného času
beze jména, tváře i hlasu
...jo, poslední fáze je...už zapomínám vše, i jméno...smutný, ale nutný.
07.05.2023 21:56:20 | Marten
Tohle je fakt skvělý!!! Má to samozřejmě trpkou náladu z nevydařeného vtahu. Ale ten nápad! Jméno jako symbol a trefně popsaný průběh toho vztahu. V každé sloce neskutečně skutečně vyjádřený emoce v různých etapách citů necitů k tomu člověku...
07.05.2023 19:09:28 | Koala
Je tam dost věcí co jsou zajímavé, dost také klišé,ale tomu se někdy asi nevyhneme, ale závěr je hezký ...to pověstně silné,propastné ticho ...
07.05.2023 14:28:57 | taraodjinud
Smutné - sklíčené - až mě to dojalo - ale nádherně napsané, milá Klárko...
Děkuji Ti za emoce a doufám a věřím, že příjde ten, jehož jméno budeš do světa volati a z radostí svého srdce milovati :)
Přeji Ti den, který bys ráda měla, aby ses zase usmívala :)
07.05.2023 13:18:57 | Ondra
Smutně dopadlo jméno, které ač milováno, přec zapomněno.
07.05.2023 13:42:45 | Milost Slavící