Naivní rozjímání

Dnešní svět mi nějak vadí,

tak hledám pramen mládí…

Odejít zpátky do lesů,

nejen sny tam ponesu.

A v noci pod hvězdami

zpívat, o čem se zdá mi,

dýchat mokré hlíny a lučních trav,

slýchat cikády a šumějící splav.

 

Možná víla z kapradí

mi pak znale poradí,

jak ze staré buzoly

najít vskutku směr nový.

Takže spolykám pelyňky,

zaplaším vzpomínky

a naplním úsloví,

jenž ani vítr nepoví.

 

Jenže vyschly sudy s rumem,

prasklo i pár žeber

a nikam se už neposunem,

jedině se silou z podbělů,

pod širokým nebem,

znova dechu poberu.