A co dál

 

Ve světle včerejšího rána

do temné noci mizí hejno vran

to jazzman, seděl u piana

 

a hrál...

 

Ztěžklými prsty, tvoří tóny lehce

krve je málo, o to více ran

ztratíš-li víru, jak ztratil bys své pěšce

vyhrát se nedá, když zbývá ti

 

jen král…

 

Přitáhli další, Mistři s jejich štětci

myšlenky v texty, já tepu s pokorou

prvý střet s Tebou

všichni jsme v jádru světci

 

co dál?...

 

Žít vzpomínkami to je život slepce

tichem té noci, zní jenom křídla vran

a slepý jazzman stále stejně křepce

každému příběh, dál na piano

 

hrál...