215

chtěla bych být křehký ptáče ležet v hnízdě pípat strachy

život na hraně je ten nejintenzivnější

dívám se na tebe a strašně moc bych potřebovala cítit to stejný ale

mozek mám zkroucenej jak mokrej ručník a nedostanu to z něj

není důležitý co říkáš ale komu to říkáš šeptala máma

a táta mlčel do stolu a psal si svý deníky který nikdo z nás nikdy nečet

i když ležely jen tak na stole

možnost volby je vlastně tím největším vězením co je nalajnovaný to je daný

chodím a dotýkám se omítky drolí se po prstama a padá na zem jako lavina v horách

řekla bych že přesně takhle by zněla beznaděj

kdyby měla zvuk