chtěla bych být křehký ptáče ležet v hnízdě pípat strachy
život na hraně je ten nejintenzivnější
dívám se na tebe a strašně moc bych potřebovala cítit to stejný ale
mozek mám zkroucenej jak mokrej ručník a nedostanu to z něj
není důležitý co říkáš ale komu to říkáš šeptala máma
a táta mlčel do stolu a psal si svý deníky který nikdo z nás nikdy nečet
i když ležely jen tak na stole
možnost volby je vlastně tím největším vězením co je nalajnovaný to je daný
chodím a dotýkám se omítky drolí se po prstama a padá na zem jako lavina v horách
řekla bych že přesně takhle by zněla beznaděj
kdyby měla zvuk