Vzpomínám na ty časy

Vzpomínám na ty časy,

kdy jsme byli pouze žáci.

Mysleli si všichni, že bude vše skvělé,

vnější svět nám byl tak trochu "u zádele".

 

Proběhlo dalších deset let,

vzpomínky tu jsou, ale my ne hned.

Každý jsme jinde, přece jsme to my.

Kdo tu byli spolu a mnoho dní.

 

Vzpomínáme všichni na krásu těch let, 

kdy jsme si tak trochu mysleli, že nám patří svět.

Vnímám vás všechny, vidím všechno mile

A kdo měl na večírku kolik promile?

 

Jsme srovnani všichni - možná blížící se třicítkou,

Která se nedá srovnat s naivní dvacítkou.

 

 

Pan Bůh nás miluje, má nás nadevše rád,

občas lituji her, který bylo potřeba před sebou hrát.

Rec.: To asi ale patří k věku....

 

Naše úžasná třídní, profesorka Magdička,

byla vždy pro nás jak odlesk z nebe sluníčka.

Její manžel Milan, byl to skvělý chemik,

Na však na každýho si dokázal zvyk.

 

Byla tam i zklamání, mnoho smíchu přeci,

Já už si však nevzpomenu na ty všechny věci.

Naše třída byla přeci jen epická,

Ne vždy naše témata byla logická.

 

Všem však přeji lásku,

zdraví není samozřejmost, 

Opatrujte se a mějte se rádi.

P.S. Doufám, že zůstaneme kamarádi.